Archiv pro měsíc: Červenec 2013

VII. Neděle po Svatém Duchu: Mějte se na pozoru před falešnými proroky!

Varovné slovo Mistrovo: Mějte se na pozoru  – které bylo řečeno před dvěma tisíci lety, má svou věkovitou platnost. Kristova nauka a tím i království Kristovo v duších, bylo a bude stále ohrožováno, pokud nenadejde konec tohoto světa. Mějte se na pozoru před nepravými proroky (Mt 7,15) – platí i pro naši dobu, pro všechny duše našeho století. Kdy více než v tomto století bylo útočeno ve jménu vědy, sociální spravedlnosti a všech těch možných i nemožných směrů na učení Kristovo, na jeho učedníky. Kdy více než v tomto století tolik proroků chce celou lidskou společnost a hlavně mládež oprostit od „jha“ Kristova. Celý příspěvek

Mše svaté u sv. Michala v Brně během prázdnin

Una Voce Česká republika upozorňuje,

že během letních prázdnin budou mše svaté v kostele sv. Michala v Brně v následujících termínech:

14. července

11. srpna

První mše svatá po prázdninách bude 8. září.

Mše svaté jsou vždy v 15.00 hod.

Odkaz na mapu:

http://www.mapy.cz/#!q=Brno%2520kostel%2520sv.%2520Michala&t=s&x=16.612946&y=49.192251&z=14&qp=15.821315_48.874160_16.978444_49.484223_8

Světec z tichých lesů

O svátku sv. Prokopa zalétá naše mysl k památnému sázavskému klášteru, kde slovanská liturgie a duchovní synové sv. Metoděje měli u nás poslední útočiště, v učeném a svatém opatu pak dobrotivého otce a zářivý vzor.

Jako dílo soluňských bratří, tak i životní práce sv. Prokopa podlehla na čas zkáze. Náš křesťanský katolický lid se však k velikým postavám z počátku křesťanství u nás opět vrací, jejich památku oživuje a v jejich obrodné práci pokračuje.

Je tedy naší katolickou povinností a ctí, abychom znali život, dílo a časový význam zakladatele sázavského monastýru.

Celý příspěvek

Velehrad víry

„Bože, cos ráčil …“, znovu zní tato velebná hymna velehradská v našich chrámech, když se blíží svátek našich slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje. A měla by zaznívati tím vroucněji, v čím větší úzkosti o svoji budoucnost je náš cyrilometodějský národ.

Čím je pro celou Církev Páně Petrův a Pavlův Řím, tím je pro nás Cyrilův a Metodův Velehrad. Tam, kde kdysi pohanský Řím slavil své bezuzdé orgie ve svém hlubokém mravním úpadku, vztyčila se nerozborná skála Petrova. Tam, „kde pohan mrtvou modlu vzýval, Cyril a Metod povýšili kříž“ a dali národu jiný smysl – pravý cíl. Dříve to byla tma pohanství se svou pochmurností, nyní výsluní křesťanství se svou radostnou nadějí.

Naši předkové nevěděli nic o Kristu, oni před tisíci lety měli své Peruny, Triglavy a Radegasty, kterým, stejně jako kdysi Féničané Bálovi, ze strachu obětovali i lidské oběti. Nedávno se (mezi léty 1872 – 1920, pozn. red.) v Moravském krasu, v tzv. Býčí skále, našlo veliké jeskynní pohřebiště, kde při pohřbu knížat byly vraždívány stovky lidských obětí.

„Kolik to bouří nad vlastí se sneslo – o život zápasit nám v boji, mohutné sídlo Svatopluka kleslo – Velehrad víry bez pohromy stojí … “ Po slavném sídle mocného knížete, hlavním městě říše velkomoravské, někde snad v místech nynějšího Starého Města u Uherského Hradiště, nezbylo na povrchu země nic. Co bylo hmotného, zapadlo a zmizelo za těch tisíc let. Ale to, co bylo duchovního, čas nezničil. „Velehrad víry bez pohromy stojí.“ Proč?

Protože to bylo „apoštolů dílo požehnané …“ Tak požehnané, že nám za to následující tisíciletí přineslo vzácné ovoce ve všech projevech víry národa. To čas nemohl zničit. „Velehrad náš ten rozkvétá vždy znova – ni žádná moc nám jej už nerozboří, pokud náš národ v hloubi srdce chová důvěru k Matce, která divy tvoří …“ Matka divy tvořící je tou mocnou Ochránkyní požehnaného díla svatých bratří.

Maria nás nemůže opustit, jedině že by ji národ sám ze svého středu vypudil, kdyby ve své většině zapomněl na onen projev Božího milosrdenství, kdyby zahodil dědictví otců – poklad svaté víry. Tak by se mohlo stát jenom dílem nevědomosti, nevěreckého, sobecky zpohanštělého způsobu života, který nezná pravého, čistého pojmu vlastenectví.

Když se známý indický básník-filosof Rabíndranáth Thákur vrátil ze své studijní cesty po Evropě, měl v Tokiu přednášku „o kulturních poměrech evropských“. Jeho řeč byla vážnou výstrahou. Pravil: „Západ zanikne, protože jeho život se odloučil a odcizil náboženství.“ A my k tomu dodáváme; odcizil se hlavně následkem smrtícího sobeckého hmotářství – materialismu.

A přece: „Bez víry nelze se líbit Pánu …, víra otevírá rajskou bránu …. “ Víra je tím z onoho světa – dar daný zdarma – brána, kterou mohou projít jen ti, kdo Boha milují, víra, to je ono blahé spočinutí v náruči Boží, základ šlechtického života dětí Božích. Odměnou víry je větší poznání Boha a větší poznání Boha je opět stupněm víry.

„A ten poklad tisíc let již máme – ó, kéž jej i věrně zachováváme!“ Víra vyznamenává, ale také zavazuje mravně žít – podle vůle Boží. Kdo nechce žít podle vůle Boží, musí nutně nenávidět víru a její šiřitele. Apoštolové nečekali na vděčnost tohoto světa. Nečekali na ni ani naši svatí bratři. Nešli na Moravu, aby si jenom odtud odnesli vavříny dobyvatelů, cestovatelů nebo slavných badatelů. Na Moravu je vedla slova Kristova: „Jděte do celého světa učte evangelium všemu tvorstvu! (Mk 16,15). Za všechny ty přímo nadlidské oběti čekali odměnu daleko jinou. Jako Kristus i oni chodili „dobře činíce“, aby rozdávali, co zdarma od Boha dostali.

Pracovali v témže duchu, ve kterém pracoval a trpěl devět století po nich nejhodnější z jejich nástupců, arcibiskup Antonín Cyril Stojan. Jemu byl Velehrad druhým domovem, tam i nyní odpočívá. Jeho životním heslem bylo: „Buď můj život jedna Boží chvála, slastí Kristus, slávou Církev a mzdou lidu spása.“

Pro tuto mzdu pracovali i naši největší dobrodinci z lidí, sv. Cyril a Metoděj. Tu mzdu jim my můžeme vyplácet jedině, když si budeme vážit jejich dědictví, svaté víry, a podle ní žít. Toto dědictví je posvěceno krví mučednickou i na místě posvátného Velehradu, když tam bylo upáleno v chrámu sedm řeholníků. Přičiňujme se , aby byla pravdivá slova písně: „Velehrad víry rozkvétá vždy znova, nižádná moc nám jej už nerozboří!“ A poslední sloka naší krásné velehradské hymny kéž je pro nás programem, až ji budeme zpívat; prosím vás, ne aby jenom zněla, nýbrž přímo hřměla:

„Nechať se pyšná nevěra kol vzmáhá
a peklo seje koukol nových zmatků,
nebudem dbáti odvěkého vraha,
nedáme bráti sobě věčných statků:
víře vždy věrní budou Moravané,
dědictví otců zachovej nám, Pane!“ Amen.
 
Jan Brhel,
z homiletické přílohy KAZATEL, (1947), č. 6., 159-161, jazykově upraveno