Archiv pro rubriku: Historické

Statio

therese-of-lisieuxPodle staré praxe, která se udržela až do středověku, bylo zvykem v římské křesťanské obci slavit častěji společnou bohoslužbu v některém význačném chrámu. Věřící s klérem se shromáždili nejprve v nějaké menší svatyni, jež se nazývala collecta (místo shromáždění). Tam byla zahájena pobožnost zpěvem žalmů a modlitbou celebrantovou. Nato se vyšlo průvodem, v jehož čele nesen kříž, do chrámu, jenž určen za bohoslužebné místo společné mešní bohoslužby. Cestou zpívány žalmy a litanie ke všem svatým. Když se přišlo do určeného chrámu, měl obyčejně papež kázání (homilii na evangelium) a pak celebrována mše svatá. Tato společná schůzka a společná pobožnost v některém chrámě byla zvána statio. Název byl vzat ze staré vojenské římské terminologie. V slovním smyslu značil stání nebo zastavení, neboť v určeném chrámě průvod stanul a zastavil se k společné pobožnosti. Než už podle svědectví Tertuliánova používáno tohoto názvu i ve vlastním smyslu vojenského názvosloví: státi na stráži. Měla tudíž společná pobožnost ve vykázaném chrámu podobnost se službou strážných vojenských hlídek. Celý příspěvek

Skandální článek v oficiálním orgánu české Katolické církve

V příloze „Perspektivy“ Katolického týdeníku 21.-27.7.2015 byl publikován rozhovor redaktorky Aleny Scheinostové a P. Romualda Roba s P. Piem Oláhem, který – jak je uvedeno v úvodním sloupku – „má zkušenosti s pastorací homosexuálů“. Nadpis článku zní „Nemilosrdné reakce těžce zraňují“. Souhlasíme s P. Oláhem v tom, že vůči homosexuálům se máme chovat s citem a laskavě, rozhodně je proti přikázání lásky k bližnímu, když se věřící rodiče zřeknou dítěte, které přizná svou homosexualitu (i když já takové neznám).
Kategoricky ale nutno odmítnout následné vyjádření P. Oláha: “ Jak mám sám sebe chápat jako milované Boží dítě, když mi Katolická církev v mém úsilí o naplněné partnerství odepírá jakékoliv požehnání? Tato otázka z úst homosexuálů opravdu zaznívá…..Tito lidé jsou Bohem milované děti, takoví, jací jsou. Pokud homosexuální orientace patří k osobnosti daného člověka, pak do plánu Boží spásy je zahrnut celý člověk, nikoliv jen jeho část. A Bůh přece volá ke svatosti jako heterosexuály, tak homosexuály. V odpovědi na část týkající se ´požehnání naplněného partnerství´ je třeba nejdříve najít odpověď na to, co naplněným partnerstvím je. To je také jeden z úkolů pro nadcházející synodu pro rodinu.“

P. Oláh si stěžuje, že „Katolická církev odepírá jakékoliv požehnání úsilí (homosexuálů, pozn. autora) o naplněné partnerství…“ Ano, odepírá a nemůže jinak. Z formulace P. Oláha je zřejmé, že běží o „naplněné partnerství“ ve formě sexuálního soužití. A tady nepotřebujeme teprve „nacházet odpověď na to, co naplněným partnerstvím je“, protože tu dal již Bůh v ráji, když vyhlásil monogamní manželství jednoho muže a jedné ženy za jednoznačnou a jasnou formu tohoto „naplnění“. To znovu potvrdil s neomylnou přísností v Novém zákoně Ježíš Kristus.

P. Oláh tedy překračuje své kompetence, když „úkoluje“ říjnovou synodu, aby „našla odpověď na to, co je naplněným partnerstvím“. Synoda nemá žádné právo definovat „naplněné partnerství“ jinak než jako svátostný a doživotní svazek jednoho muže a jedné ženy, jak učinila Církev již mnohokrát v dějinách. Jakákoliv jiná forma je hříšná, což ani synoda, ba dokonce ani papež, ani koncil nemohou změnit. To se týká i homosexuálního soužití, jak uvádí současný Katechismus Katolické církve v bodech 2357-9. P. Oláh se proto ocitá v rozporu s tradiční morální naukou Církve.

Nejzávažnější ovšem na tom všem je, že tyto heterodoxní názory zaznívají na stránkách oficiálního periodika české katolické církve. S plnou důvěrou vůči našim biskupům tradiční katolíci očekávají, že bude sjednána náprava a podobné bludy se již v KT neobjeví. 1)K otázce pastorace homosexuálů se vzápětí ozval přímo na stránkách Katolického týdeníku i arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Jan Graubner. Viz http://www.katyd.cz/clanky/arcibiskup-pastorace-homosexualu.html. Pozn. red.

PhDr. Radomír Malý

Reference   [ + ]

Francouzská revoluce – počátek svobody nebo zločinu?

 

Má Katolická církev důvod „slavit“ Francouzskou revoluci?

14. červenec r. 1789 je znám v dějinách jako den vypuknutí Velké francouzské revoluce. Právě tohoto data dobyli zrevolucionalizovaní Pařížané Bastillu, známé vězení, kde prý čekali na tajnou popravu odpůrci krále. Nic z toho nebylo pravdou. V Bastille dav nalezl pouze 7 kriminálních zločinců. Velitel de Launay, ušlechtilý muž, chtějící se s povstalci domluvit, byl se svými spolupracovníky brutálně zavražděn.

Dobytí Bastilly vůbec nebylo spontánním lidovým hnutím. Vše vyprovokoval bratranec krále Ludvíka XVI. Filip, svobodný zednář, jenž si dal přezdívku „Filip Egalité“ (což znamená „rovnost“), nedočkavý trůnu. Právě on zorganizoval lidové nepokoje se záměrem svrhnout Ludvíka a prohlásit sama sebe králem Francie.   Nevyšlo mu to však. Skončil pod gilotinou podobně jako spousta jiných revolučních nadšenců – a jeho katy se stali ti, od nichž by to nikdy nečekal, ti, kteří spolu s ním provolávali slávu protikatolickému podvodníkovi Voltairovi a protikřesťanské revoluci. Celý příspěvek

Proslov Michaela Daviese – prezidenta Una Voce Kolín nad Rýnem (říjen 1999)

Raduji se z toho, že jsem se mohl opět zúčastnit vaší Una Voce Deutschland Tagung. Když jsme zde naposled hovořil, byl jsem některými kritizován za přílišný otimismus. Kdo však byl loňského října (1998) přítomen pouti oslavující 10. výročí vzniku Kněžského bratrstva sv. Petra (FSSP), jak by nemohl být optimistou? Přednáška kardinála Ratzingera, slavná mše sloužená kardinálem Sticklerem v kostele sv. Ignáce, požehnání udělené kardinálem Mayerem, vřelé přijetí Svatým Otcem, stovky mladých kněží a seminaristů na této pouti přítomných, zprávy o tom, že FSSP staví ve Spojených státech nový seminář v ceně 13 milionů dolarů, letošní pontifikální mše svatá sloužená kardinálem Ratzingerem ve Weimaru a obzvlášť působivá pouť do Chartres – jak bych nemohl být optimistou? Celý příspěvek