III. neděle po Svatém Duchu: O pravé radosti

Malé zamyšlení na dnešní neděli na základě 1 Petr 5, 6 – 11 a Lk 15, 1- 10. Kompletní liturgické texty zde.

Pravím vám, že větší radost bude v nebesích nad jedním hříšníkem činícím pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými. (Lk 15,7)

 

Poselství Kristovo – radostná zvěst

Kdybyste pročetli všechny knihy, které byly napsány před narozením Kristovým, nenašli byste tak krásného místa jako v dnešním evangeliu, Dobře se nazývá evangelium radostnou zvěstí, V žádné jiné knize nenajdeme plnější a krásnější radosti než v Kristově evangeliu. Chci vám proto dnes říci, že právě u Krista nacházíme největší spokojenost a štěstí. Už pvní slova dnešní epištoly nám dávají důvod k radosti: „Miláčkové, složte veškerou svou starost na Pána, neboť on má peči o vás“ (1 Petr 5,7). Kdo z vás je bez starostí, bez trampot? Nuže, složte své starosti na Pána, On se bude starat za vás. Vy, kteří jdete tak těžce životem, kteří snad už malomyslníte, víte, že právě vám je Bůh nejblíže? Vždyť Kristus Pán má srdce a zve všechny, kteří pracujete a jste obtíženi: Pojďte a já vás občerstvím! Kolik vnitřní radosti, jaké vnitřní uspokojení přináší nám všem ta myšlenka, že Bůh stále má o nás péči, ba dokonce právě tehdy, když se třeba ty domníváš, že jsi opuštěn, právě tehdy  na tebe Bůh myslí Snad už je blízko Spasitel, aby tě vytáhnul z trnitého křoví jako tu ovečku, aby tě vzal na svá ramena a zanesl do bezpečí!

Dobře praví duchovní spisovatel: “ Radost je jediný správný stav křesťanské duše. Kdo žije s Kristem, je napněn vědomím, že má všechno bohatství a štěstí v Ježíši Kristu. A proto musí být jeho duše naplněna radostí. Ne ovšem pozemskou smyslovou radostí, při které jsou rozechvěny smysly člověka, ale hlubokou radostí duchovní, která vychází z vědomí, že člověk je na dobré cestě, že má všechno, co potřebuje pro své nejhlubší štěstí“ (Soukup: Mluvil v podobenstvích).

Radost Boží – nad srdcem kajícím

Dnešní evangelium hovoří o radosti z pokání. „Pravím vám, že větší radost bude v nebesích nad jedním hříšníkem činícím pokání!“ Zde se ocitáme před nesmírným Božím milosrdenstvím. Kristus Pán ví o naší lidské slabosti, zná naši hříšnost, a proto i zde – právě hříšníkům –  vychází vstříc s laskavým pohledem a soustrastným srdcem. Přiznej si, nešťastný hříšníku, má kdo laskavějšího pána nad sebou než my křesťasné svého Spasitele? Vzpomeň jen, drazí v Kristu, jak jednal Pán Ježíš s Jidášem na Olivové hoře, s Máří Magdalenou při hostině?

Než je tu jedna podmínka, máme-li činit pravé pokání. A tu nám napovídá zase sv. Petr v dnešní epištole: „Miláčkové, pokořte se pod mocnou rukou Boží, aby vás povýšil v čas navštívení“ (1 Petr 5,6).

Kajícnost pramení z pokory

Pokory je třeba k pravé radosti. To je klíč k vyrovnanému duchovnímu životu, Lidé se ubírají životem dvojí cestou: buďto uznávají po celý život Boha za nejvyššího Pána a snaží se mu stále pokorně sloužit – to je pak cesta spravedlivých, kteří se proti Bohu nikdy sporně nepozvedli, nebo – a to je snad cesta většiny lidstva – jdou cestou marnotratného syna, který odchází od otce a sebevědomě se staví na vlastní nohy, až teprve životní zkušenost a lzý svět jej musí pokořit, že přichází zase s prosbou a lítostí ke svému dobrému otci. Je tedy třeba v obou případech, aby se člověk pokořil pod mocnou rukou Boží. Vím, že vám to zní tvrdě; mluvit o pokoře, to se nerado poslouchá. Avšak není jiné cesty. Pokud se chceš vrátit k Bohu, uznej svou ubohost a Boží velikost. Nepoznal jsi, jak je to upřímné, když i slavný člověk přizná své slabosti? Zamyslil ses už někdy, že pokora je vlastně pravda? Jak protivná je naopak pýcha. Vždyť z ní pochází všechno zlo, všechna nespokojenost!

K pravé radosti je třeba pokory. Ať nikdo neříká, že cesta pokání je neradostná. Neradostný je život hříšníka, který vleče okovy svých zlozvyků a chtíčů! Pokání ještě nikoho nikdy nepřivedlo k sebevraždě ani k zoufalství. Koho obrátila nevěra? Ještě nikoho; ta dovede jen stisknout revolver v zoufalé chvíli. Ale pravé pokání, založené na pokoře, ach, to tě povede, milý křesťane, po tak krásné a spokojené cestě! Bude to pro tebe nejspíš těžký zápas, ale Kristus Pán bude s tebou a ty pocítíš najednou takovou radost, jaké jsi nikdy ve světě nenašel. Bude se ti zase zdát život krásný jako za dob šťastného dětství!

Proto prosme dnes spolu s knězem při Mši sv.: „Bože, ochránče v Tebe doufajících, bez něhož není nic silného ani svatého, rozmnož nad námi své milosrdenství, abychom tebou řízeni a vedeni, tak prošli úděly časnými, abychom neztratili těch věčných. Skrze Krista našeho Pána.“ Amen.

Jaroslav Žuja

z Homiletické přílohy Kazatel (1947), č. 5