Kdo jsme

Foederatio internationalis Una voce (Mezinárodní federace Una voce) má svůj název od dvou slov latinské mešní preface, kde je psáno:

Quam laudant Angeli atque Archangeli, Cherubim quoque ac Seraphim: qui non cessant clamare quotidie, una voce dicentes: Sanctus, Sanctus, Sanctus Dominus Deu Sabaoth … (Kterou – Boží velebnost – chválí Andělé a Archandělé, Cherubové a Serafové, a den ze dnes bez ustání jedním hlasem volají: Svatý, Svatý, Svatý …)

 

Proto i naše hnutí, které je odpovědí na nepochopení důležitosti tradičního ritu Mše sv. po II. vatikánském koncilu, chce být „jedním hlasem“ duší věřících, které jasně dávají najevo svou nespokojenost se stávající desakralizací katolických kostelů, s poklesem lidové zbožnosti a celkové neúctě k posvátnému. Liturgie, která byla přijata roku 1969 a uvedena do všech Misálů římskokatolické církve, je zásadním zlomem, který značně obchází i koncilní rozhodnutí. Výsledkem tohoto „znovuoživení“ praxe víry mezi věřícími je stále rozmáhající se liturgická a morální dekadence. Mladí lidé dnes mnohem více než dříve cítí odpor vůči Církvi a touží po nalezení Boha v tichu. Namísto obnovené liturgie přišla liturgie uměle vytvořená, značně nedořešená, s vypuštěním mnoha důležitých katolických modliteb a symbolů, a jejich nahrazením profánními, protestantskými a židovskými prvky.

Vznik hnutí

Značného vzdálení od původních myšlenek konstituce o posvátné liturgii si všiml r. 1964 nedlouho po vydání instrukce Inter Oecumenici významný norský psycholog Dr. Borghild Krane, který dal první impuls znepokojeným katolikům, kteří se začali sjednocovat v obraně liturgické tradice Církve. Výsledkem byl vznik několika národních sdružení na přelomu let 1964/1965. O Una voce lze následně hovořit po setkání zástupců šesti národních sdružení se zaměřením na tradiční mši na počátku roku 1965 v Římě. Počet zúčastněných národních sdružení neustále vzrůstal, a proto sněm sdružení konající se 8. ledna 1967  v Zurichu sdružení transformoval na Mezinárodní federaci Una voce. Samotný sněm, tehdy zastoupen delegáty z více než dvaceti zemí světa, schválil nové stanovy a zvolil první vedení. Jedním z prvních zakládajících členů byl mj, jiné také významný filosof Dietrich von Hildebrand (1878-1977), který viděl v zániku tradiční liturgie a úcty k sakrálnímu posvátnu i jeden z pádů Církve.

Směřování a cíle sdružení

 

Zásadním cílem sdružení je podpora a rozšiřování tradičního římského ritu podle Misálu bl. Jana XXIII. z roku 1962, který je uznáván jako pravoplatný a hlavní ritus Církve, a jež se smí podle motu proprio Summorum pontificum papeže Benedikta XVI. užívat jako jedna z liturgických forem západní latinské církve. Tento ritus je sloužen výhradně v jazyce Církve, kterým je latina, za doprovodu posvátné hudby (Gregoriánský chorál, klasické mešní zpěvy) nebo vhodného lidového mešního zpěvu. Generální shromáždění federace se schází každé dva roky v Římě a volby se konají především k volbě delegátů sněmu a předsednictva. Nejvyšší funkcí federace je úřad prezidenta, který v současnosti zastává Leo Darroch z The Latin Mass Society of England and Wales. Federace je uznávána Apoštolským stolcem, u kterého jsou její stanoviska přijímána s náležitou úctou a respektem ze strany příslušných římských kongregací. Stejné úcty se těší zástupci a členové římské kurie, kteří jsou ze strany federace přijímání stejným způsobem. V průběhu let se častými intervencemi docílilo toho, že se podařilo docílit ochrany starodávné liturgie a její praxe ze strany římských kuriálních úřadů. Byl to například i právě první prezident Una voce dr. Eric de Saventhem, který výrazně napomohl tomu, že papež Jan Pavel II. roku 1986 svolal zvláštní komisi kardinálů, aby prošetřila situaci a možnosti sloužení tradiční mše svaté.

Samotná federace není organizací, působící shora na jednotlivá národní sdružení. Každé národní sdružení je autonomní součástí federace a je zároveň vedeno k tomu, aby uplatňovalo dosažení společných cílů mezinárodní federace na místní úrovni. Mezinárodní federace se naopak reprezentuje zájmy všech tradičních katoliků po celém světě na nejvyšší úrovni církevního úřadu. U samotných jednání s Římem je uplatňována především diskrétnost a jejich závěry zpravidla nebývají zveřejňovány.

V České republice vzniklo místní sdružení 11. února 1998. Již od počátku bylo terčem nepochopení a několikrát se na něj snesla vlna kritiky ze strany oficiální místní církve. Budoucnost však dala zakládajícím členům zapravdu a míst, kde se tradiční mše svatá sloužila, nejen přibývá, ale spolu s jejich sloužením se zvětšuje i počet věřících, kteří o ní projevují zájem ruku v ruce s obnovou náboženského života.

Členové mezinárodní federace Una voce

Mezinárodní federaci reprezentuje více než 40 sdružení ve většině zemí světa. Jsou to především: Anglie a Wales, Argentina,  Austrálie, Belgie, Česká republika, Chile, Estonsko, Filipíny, Finsko, Francie, Indie, Irsko, Italie,  Japonsko, Jihoafrická republika, Kanada, Kolumbie, Malta, Mexiko, Nizozemí, Německo, Nový Zéland, Norsko, Peru, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rusko, Skotsko, Singapur, Španělsko a USA. Od vydání papežského motu proprio učinila mezinárodní federace značný pokrok. Žádosti o informace a pomoc přišli z Běloruska, Brazílie, Srbska, Chorvatska, Kuby, Dánska, Hondurasu, Maďarska, Indie, Indonésie, Keni, Litvy, Lotyšska, Lucemburku, Panamy, Puerta Rica, ze Sarawaku (ostrov Borneo), Slovinska a Ukrajiny.

Řekli o nás

25. července 1996, kardinál-prefekt Kongregace pro nauku víry Joseph Ratzinger ocenil práci Mezinárodní federace a pochválil ji za to, že hraje důležitou roli v zavádění sloužení tradičních mší svatých podle misálu z roku 1962 v poslušnosti vůči směrnicím Apoštolského stolce.

Kardinál Medina Estévez, emeritní prefekt Kongregace pro Bohoslužbu a svátosti poukázal na to, že celebrování mše sv. podle misálu z roku 1962 by mělo být umožněno všem, kteří o to požádají, a uvedl, že podle jeho osobní výzkumu tradiční forma sloužení mše sv. podle obřadu papeže Pia V. nebyla nikdy zrušena.

4. září 2000 kardinál Castrilion Hoyos řekl zástupcům Una voce, že misál sv. Pia V. považuje za veliký poklad Církve, a že tudíž nevidí žádný důvod, proč bychom neměli poskytovat užívání liturgických knih podle úzu z roku 1962.

7. července 2007 vyhlásil papež Benedikt XVI. motu proprio Summorum pontificum, které jednoznačně potvrdilo, že tradiční mše svatá sloužená podle misálu z roku 1962 nebyla nikdy zrušena. Tradiční mši od té chvíle má být z toho důvodu věnována patřičná čest a úcta vzhledem k jejímu starobylému užívání.

V září 2007 P. Nicola Bux, konzultor a teolog kongregace pro nauku víry, řekl: „Jak známo, v posledních desetiletích bylo spíše riziko, že si každý vytvářel vlastní liturgii, zatímco základem Římské liturgie je jednota, byť s určitými odlišnostmi.“

Sbormistr římského kostela ‚Iesu e Maria al Corso‘ Danielo Zeni řekl, že mladé lidi přitahuje na tradiční liturgii především láska ke starobylému, která se projevuje především rostoucím zájmem o posvátno.