První neděle adventní

Blíží se den vykoupení

1. „Napřimte se a zdvihněte hlavu: vaše vykoupení se už blíží!“ (Evangelium) – Opětný příchod Páně k soudu, o kterém mluví evangelium, znamená pro Církev, pro nás všechny, vykoupení. Církev, tísněná zde v čase ze všech stran a obtížená mnoha hříchy a chybami svých dětí, toužebně hledí ke dni vykoupení. Ten den již začal, když se Syn Boží v lůně Panny stal člověkem. A trvá, dokud stojí svět, a bude mít konec až při druhém příchodu Páně  v poslední den. „Zdvihněte hlavu – vaše vykoupení se už blíží!“ Náš život je neustálý advent, ve kterém jdeme vstříc vykoupení.

2. „K tobě pozvedám svou duši.“ Advent znamená jít k Bohu, jít ke Kristu v silné a hluboké touze po Vykupiteli. – „Projev Pane, svou moc a přijď! Pak budeme vytrženi z nebezpečí, která nám hrozí pro naše hříchy.“ (Orace) Ještě jsme po mnoha stránkách nevykoupeni. Ještě vždy přicházíme do nebezpečí, že zhřešíme, že zneužijeme milosti Boží, že podlehneme své žádostivosti, nižšímu člověku s jeho vášněmi. Ještě jsme vystaveni pokušení, smýšlet a soudit zcela přízemně, bez nadpřirozeného, pravého světla, pobloudit a ztratit Boha.  Vážná slova Apoštolova platí nám všem, dokud žijeme na zemi: „Kdo se domnívá, že stojí, ať hledí, aby nepadl“ (1 Kor 10,12). Kdo nám může proti těmto možnostem a nebezpečím, proti lákání světa a těla, proti neblahé moci naší sebelásky a žádostivosti dát bezpečnou sílu a kdo nás uchrání před nebezpečím, že upadneme do hříchu, že zneužijeme milosti, že budeme zaslepeni, že ztratíme Boha? – Nikoli naše vlastní poznání, nikoli naše úvahy a předsevzetí, nýbrž jedině milost Boží. Jenom „u Pána je vykoupení“ (Žl 129—7). Proto se přimkneme k Vykupiteli. „K tobě pozvedám svou duši, můj Bože, – v Tebe důvěřuji! – Pane, ukaž mi svoje cesty a uč mě chodit po tvých stezkách.“

„Nastala hodina, kdy už je třeba povstat ze spánku!“ – Advent znamená rozhodné povstání z hříchů. – „Noc pokročila, den se přiblížil. Nechme proto skutků, které se rády skrývají ve tmě, a chopme se zbraní, jakými se bojuje na světle. Žijme slušně, jako ve dne. Ne v hýření a opilství, chlípnosti a nestydatostech, ne ve sváru a řevnivosti. Ale oblečte se se v Pána Ježíše Krista“ (Epištola). Doposud jsme „spali“ a žili ponořeni v mnoha hříších a nevěrnostech. – „Ale nastala hodina, kdy je už třeba povstat ze spánku“, abychom důkladně odklidili všechno, co by se Pánu nelíbilo, až přijde. Povstat v duchu pokání a zadostiučinění za dosavadní hříchy a nevěrnosti. Povstat po neúnavné horlivosti k boji proti nečistotě a zvrácenosti, proti polovičatosti a nedbalosti. Advent je doba očištění od světského ducha, od zpovrchnění a přilnutí k smyslovosti, od příliš pozemního smýšlení a jednání, od všech úmyslů a pohnutek, které nejsou čisté a zcela zaměřené k Bohu. – „Upravte Pánovi cestu, zbudujte mu přímou silnici! Každé údolí musí být zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křívého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uvidí Boží spásu“ (Luk 3,4-6).

3. „Upravte Pánovi cestu!“ – On k nám přichází nyní, dnes, když ve svatém proměňování sestupuje na naše oltáře. On přichází do naší duše při přijímání těla Páně. On k nám přichází v neustálém volání milosti, kterou klepe a bránu našeho srdce. „Hle stojím u dveří a klepu“ (Zjev 3,20). To je stálý advent, neustále nový, milostiplný příchod Páně. Proto každý okamžik platí adventní volání: Proto „nastala hodina, kdy je už třeba povstat ze spánku. Nechme proto skutků, které se rády skrývají ve tmě! – – Upravte Pánovi cestu!“

„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království“ (Mt 3, 2). To je kázání Jana Křtitele na poušti. To je také počátek kázání Ježíšova: „Obraťte se, neboť se přiblížilo království nebeské!“ (Mt 4,17) Právě proto posvěcovali křesťané advent zdrženlivostí, posty, hojnějšími modlitbami. My jej posvětíme mravní vážností, tím, že půjdeme upřímně sami do sebe; tím že budeme brát svou zbožnost vážněji. že lépe využijeme času; tím, že povedeme boj proti své lenosti, pohodlnosti a změkčilosti, proti chybám své povahy rázněji než doposud; tím, že budeme trpělivější, laskavější k druhým, že se vzdáme sebelásky a vlastních přání. Tak připravíme cestu Pánu a jeho milostem.

„Blíží se vykoupení!“ – „Duch svatý sestoupí na tebe, Maria. Neboj se, budeš nositi Syna Božího ve svém lůně“ (rámcový verš k Benedictus ve Chválách). Maria je v posvátné liturgii nejen panenská Matka v Nazaretě a Betlémě, je jí také Církev a křesťanská duše. – „Neboj se, budeš nosit Syna Božího ve svém lůně“ – při svatém přijímání.

„Blíží se vykoupení.“ První Vykupitelův příchod je první krok k druhému příchodu na konci světa, ke konečnému vykoupení. V onen den se stane také naše tělo účastno vykoupení. Pouta smrti budou přetržena. Naše tělo vstane z hrobu a bude přioděno rouchem nebeské slávy. V zářivých příbytcích nebes smí pak s duší slavit věčně blažené vykoupení.

Modlitba:

Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo jej obývají. To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad proudy vod. Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo smí stanout na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a ryzí srdce, ten kdo nezneužije mou duši, ten kdo nepřísahá křivě a lstivě. Ten dojde požehnání , spravedlnosti od Boha, své spásy. To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli ptají. To, kdo hledají tvou tvář – toť Jakob.

Brány, zvedněte výše svá nadpraží, zvědněte se výšm vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo je ten Král slávy? Hospodin mocný bohatýr, Hospodin bohatýr v boji. Brány zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte vchody věčné, ať může vejít král slávy.

Kdo je ten Král slávy?  Hospodin zástupů, on je Král slávy!“ (Žl 24)

Kolekta:

Prosíme tě Pane, projev svou moc a přijď, ať si pod tvou ochranou zasloužíme, aby nás vytrhl z nebezpečí, která nám hrozí pro naše hříchy, abys nás z nich vysvobodil a zachránil; který žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha svatého, Bůh po všechny věky věků. Amen.

P. Benedikt Baur O.S.B.

Přeložil dr. Antonín Čala OP. Podle textu z r. 1969 do nové češtiny převedla redakce. Závěrečná modlitba Žalmu podle Českého ekumenického překladu Bible. Imprimatur: Friburgi Brisgoviae, die 13 Junii 1938 – Rösch, vicarius generalis, české církevní schválení pro Arcidiecézi olomouckou z 5. prosince 1968 č. 4963.