Stanovisko Una Voce ČR k návrhům řešení liturgického prostoru

Stanovisko sdružení k Salve 2/2012, dominikánské revui pro teologii a duchovní život, která měla páteřní téma Liturgický prostor.

Druhé číslo revue Salve z r. 2012 pojednává o sakrální architektuře. Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka v editorialu uvádí, že navazuje na soustavné promýšlení tématu na mnoha různých fórech. Jeho eminence také píše, že o nové návrhy není nouze, chybí však schopnost tyto návrhy kompetentně posoudit, vést kvalitní dialog … na jehož konci by stály skutečné realizace, které by byly pro následující generace stejnými monumenty, jako jsou gotické či barokní chrámy pro nás.

Sdružení Una Voce ČR by si velmi přálo, aby se slova pana kardinála mohla na každé sakrální novostavbě naplnit. Upozorňuje však na to, že tohoto cíle není možné dosáhnout cestou, kterou navrhují autoři článků zmíněného čísla Salve. Tyto návrhy totiž znamenají pravý opak toho, co bylo podstatou monumentálních gotických a barokních chrámů, o nichž se pan kardinál zmiňuje. Byla o tom řeč docela nedávno také na ve Vatikánském rozhlase, kde dne 4. února 2012 zaznělo mj. i následující:

„Pokoncilní sakrální architektura se z velké většiny zpronevěřila nejen tradici Církve, ale i koncilu samému. Koncilní konstituce Sacrosanctum Concilium totiž jasně konstatuje, že nové formy mají organicky vyrůstat ze stávajících. Přesto si v posledních desetiletích téměř nikdo nedělal starosti s vůlí koncilu.

V dějinách architektury vidíme dvě konstanty, přítomné v sakrální architektuře od raně křesťanských dob: perspektivní hloubku, vyjádřenou zpravidla podélným rozvrhem, která upomíná, že křesťan je na cestě ke spáse, a výrazný vertikální rozměr, odkazující k Bohu. Kostel je totiž domem Božím.

Od 60. let minulého století ovšem byla proti sobě stavěna představa chrámu duchovního a chrámu z kamene, ačkoliv v celé křesťanské tradici jde o pojetí komplementární. Zpochybněna byla dokonce sakrálnost kostela samého, postulovalo se křesťanství bez svatyně, abstrahující od toho, co je Eucharistie a reálná přítomnost Krista v této svátosti.

V návrzích, které přináší Salve 2/2012, ovšem v převládá model zvaný communio, a tedy způsob uspořádání kostela, ve kterém lidé sedí proti sobě, jednota liturgického prostoru je rozbita a kosmický rozměr liturgie se zcela vytrácí.

To je v naprostém rozporu nejen s vůlí II. vatikánského koncilu, ale i s přáním vyjádřeným kardinálem Dukou.

Jak zaznělo i v uvedeném vysílání Radia Vaticana, „kněží a lid vždy věděli, že společně směřují k Bohu. Neuzavírali se v kruhu, nehleděli na sebe navzájem, nýbrž jako Boží lid na cestě se obraceli k východu, směřujíce ke Kristu, jenž jim vychází vstříc.

Díky tomu liturgie a sakrální architektura měla kosmický rozměr, který se však v posledních desetiletích vytratil. Zastoupila ho jistá klerikalizace liturgie. V nové verzi se kněz stává centrálním bodem a hlavním hrdinou. Protiváhou k tomu měla být takzvaná aktivní účast a kreativita společenství připravujícího liturgii. Tak se ale stalo, že se Bůh dostal do druhého plánu a veškerá pozornost se soustředila na lidi, kteří při liturgii něco dělají. V těchto stopách jde také architektura nových kostelů“ (návrhy v Salve 2/2012 nevyjímaje).

Una Voce ČR prohlašuje, že přišel čas věci vyjasnit a učinit přítrž zmatkům. Architektura kostelů má respektovat hloubku a vertikalitu, vlastní od pradávna křesťanským chrámům. Kostel není místem k relaxaci či přátelským sešlostem. Vcházíme do něj, abychom se poklonili Bohu a přiblížili se Mu. Architektura chrámu má tedy připomínat tento rozměr – setkání s Bohem!

Vyzýváme proto všechny věřící katolíky: udělejme všechno pro to, abychom zabránili stavbě chrámů, které zcela ignorují veškerou předchozí liturgickou praxi Církve (a ocitají se tak i v rozporu s II. vatikánským koncilem).

Pro lásku Boží vás vyzýváme a prosíme: v žádném případě se nepodílejte na úpravách stávajících chrámů, které by znamenaly devastaci těchto monumentálních gotických a barokních chrámů! Vždyť celé generace po dlouhá staletí si nedovolily svévolně vztáhnout na chrám ruku; a tam, kde byla nutná přestavba z důvodu rozšíření prostoru, opravy po požáru apod., bylo opět původní zadání hloubky a vertikality zachováno!

Nepomáhejte odstraňovat to, co bylo vždy vlastní všem chrámům stavěným našimi předky včetně těch nejstarších z prvních křesťanských staletí.

Není nejmenších pochyb o tom, že hlavní bolestí naší doby je odsouvání Boha z našich životů stranou a stavění člověka na jeho místo. Nedopusťte, aby liturgický prostor našich chrámů tomuto zvrácenému a zhoubnému rakovinnému bujení napomáhal.

Vyzýváme také všechny naše bratry a sestry, aby nás včas informovali, pokud se v jejich farnosti chystá podobná pochybná novostavba, nebo pustošení starého Božího domu. Sdružení Una Voce ČR je připraveno dát k dispozici veškeré své síly, aby tomuto barbarství zabránilo.

Una Voce Česká republika, 11. srpna L. P. 2013