Stanovisko Una Voce k rouhavému představení „Naše svoboda a vaše svoboda“

Žádný katolík nemůže nechat bez odezvy plánovanou urážku Božského Spasitele, který zemřel za naše hříchy, aby každý z nás měl život věčný. Velmi dobře si pamatuji, jak pracovníci odborových svazů Národního divadla prosili o veřejnou podporu pomocí petice v době, kdy jim hrozilo přerušení působení operního sboru a omezení podpory ze strany města. V té době získali na výzvu tehdejšího studentského kaplana značnou část podpisů i ze strany katolických vysokoškolských studentů. Jaká je ale jejich nynější vděčnost? Ředitel Národního divadla Brno a shodou okolností i festivalu Divadelní svět se ohání „svobodou“. Ve své odpovědi píše, že jedním z cílů tvůrců je názorově rozdělovat společnost a právo svobodné umělecké tvorby klade na první místo.

Základní otázka, kterou si je třeba položit, zní: co je vlastně svoboda? Člověk je svobodný ve svém jednání, v tomto ohledu lze jasně dokázat že determinismus upírající člověku svobodu volby je vnitřně rozporný, a tedy nepravdivý. Člověk ve svém rozhodování volí dobro a svoboda se projevuje tím, že se ve svém životě zde na zemi nesetkává s dobrem univerzálním, což je právě Bůh, ale pouze s částečnými dobry, u kterých má možnost volby. Je ovšem za své jednání plně zodpovědný, na což se dnes často zapomíná. Problém nastává v definici svobody, kterou prosazuje právě ředitel Glaser, totiž že svobodu vztahuje pouze ke každému jednotlivci, který je plně svoboden bez ohledu na něco vnějšího. To spočívá metafyzicky v popření závislosti lidského myšlení na objektivně dané realitě. S tímto popřením přišly osvícenství a moderní filosofie právě proto, aby postavily člověka do středu dění a učinily z něj míru všeho. Z toho plyne i popření nezbytnosti podřízení se Božím zákonům, především přirozenému mravnímu zákonu a Desateru. Jaké důsledky toto popření přirozeného mravního zákona ve 20. století mělo, vidíme všude kolem sebe. Lidé přestali být lidmi, prováděly se pokusy na lidech, děti jsou zabíjeny vlastními matkami.

Toto popření má dalekosáhlé důsledky v současném světě. Lidé si dnes myslí, že sami mohou určovat, co je morálně správné a co nikoli, přesně tak, jak to činí tvůrci rouhavého představení. Aby šokovali, rozhodli se dobro zaměnit za zlo. Přisuzují zlo tomu, který žádný hřích nikdy nespáchal, a naopak z něj dělají násilníka, zločince. Není tomu poprvé, svět neustále křižuje Krista, protože jej nenávidí.

Ti, kdož se zaštiťují svobodou, zapomínají ovšem říci, že jde o historický nesmysl, který se nikdy nemohl stát, spíše to vypovídá o jejich nenávisti ke Kristu. Dnes je ve světě daleko častější znásilňování křesťanských žen muslimy.

Jejich představení je plně financováno z veřejného rozpočtu města Brna, což je u pseudoumělců, kteří by si nikdy nevydělali na vlastní chleba, příznačné. Chtějí rozdělovat společnost místo toho, aby uznali existenci objektivní reality. Obrat nastal u Kanta, který odmítl uznat, že se nám něco líbí, protože je to objektivně krásné, jak nás učí Augustin, a zavedl ryzí subjektivismus, kde je něco krásné, protože se nám to líbí. A umění začalo být nesrozumitelné a ošklivé, protože se utápělo v subjektivismu svého autora. Bez veřejné podpory by takové umění brzy zaniklo, proto se tvůrci přisáli na dotace, příspěvky od státu, a mohou hrát pro pár pomatenců, kteří jim na jejich hrůzy chodí.

Mějme to na paměti, až zas bude kandidovat nějaké obdobné recesistické politické uskupení, jako je „Žít Brno“, a mějme se před neomarxisty na pozoru. Každý náš hlas, rozhovor a podpis v petici má svoji váhu. Rozhoduje o tom, jestli Brno bude zažívat od Boha požehnání nebo zlořečení. Mějme na paměti, že pravá svoboda nespočívá ve lživé zvrácené libovůli konat si, co chci já, ale v rozhodnutí konat to, co pro nás připravil Bůh . Kdo takto bude konat, toho svět bude nenávidět, stane se ale světlem světa a bude moci sloužit Tomu, který přemohl svět.

Předseda Una Voce ČR