Statio

therese-of-lisieuxPodle staré praxe, která se udržela až do středověku, bylo zvykem v římské křesťanské obci slavit častěji společnou bohoslužbu v některém význačném chrámu. Věřící s klérem se shromáždili nejprve v nějaké menší svatyni, jež se nazývala collecta (místo shromáždění). Tam byla zahájena pobožnost zpěvem žalmů a modlitbou celebrantovou. Nato se vyšlo průvodem, v jehož čele nesen kříž, do chrámu, jenž určen za bohoslužebné místo společné mešní bohoslužby. Cestou zpívány žalmy a litanie ke všem svatým. Když se přišlo do určeného chrámu, měl obyčejně papež kázání (homilii na evangelium) a pak celebrována mše svatá. Tato společná schůzka a společná pobožnost v některém chrámě byla zvána statio. Název byl vzat ze staré vojenské římské terminologie. V slovním smyslu značil stání nebo zastavení, neboť v určeném chrámě průvod stanul a zastavil se k společné pobožnosti. Než už podle svědectví Tertuliánova používáno tohoto názvu i ve vlastním smyslu vojenského názvosloví: státi na stráži. Měla tudíž společná pobožnost ve vykázaném chrámu podobnost se službou strážných vojenských hlídek. Křesťané jako bojovníci Kristovi měli se tímto duchovním cvičením společných pobožností utužovat v ostražitosti proti nepříteli spásy. Původně to byly pobožnosti, které od dob apoštolských konány ve středu a v pátek a při západu slunce ukončovány eucharistickou obětí. Už od nejstarších dob, ale hlavně při dalším rozvoji bohoslužby velmi často spojována „strážná“ shromáždění s postem a kajícím cvičeními (v době postní, kvatembrové, o vigiliích a v adventu, někdy i při mimořádných pohromách, za hladu, moru a války). Jiné slaveny radostně o církevních slavnostech, v neděle a o výročních památkách vynikajících svatých. Zprvu nebyly chrámy k společným „strážným“ pobožnostem stabilně určeny. Teprve Řehoř Veliký zvýšil slavnosti těchto pobožností, omezil je jen na některé dny a trvale je spojil s význačnějšími římskými chrámy, jejichž jména byla zanesena do Sakramentáře. Odtud pak přešla do Římského misálu (dosud tam označeno 111 „strážných“ bohoslužeb, rozvržených na 87 dní a 44 chrámů). Od zajetí avignonského, kdy odpadla účast papežů, společné bohoslužby pozbyly svého původního rázu. Dosud však 1)r. 1931, pozn. red. v chrámech označených za „statio“ celebruje se slavnější bohoslužba a četnější věřící, hlavně v době postní, svatyně ony navštěvují, aby uctili slavně vystavené ostatky a získali odpustky, jimiž jsou stationes obdařeny.

Jaký význam má statio dnes při mešní bohoslužbě? Starobylý nadpis pod záhlavím některých významných formulářů nám připomíná, že oficiálním bohoslužebným shromaždištěm mateřské obce římské, k níž i my patříme, je dnes ta nebo ona památná svatyně v metropoli křesťanstva. Poněvadž společných pobožností všech věřících nelze nyní ani v Římě slavit v jednom chrámu, nahrazuje nám každá svatyně, v níž se ke mši svaté shromažďujeme, památný římský chrám, který je určený za statio, ba nese pro tento den i jeho jméno. Tím vyniká velebná myšlenka bohoslužebné jednoty světové rodiny římské Církve. Všichni se spojujeme a duchovně shromažďujeme při bohoslužbě na jednom památném místě naší římské metropole. Chrámy římské, určené za statio, mají hluboké vztahy k mešní bohoslužbě a často formulář pronikavě myšlenkově ovlivnily. Bez ohledu na tyto svatyně nelze často dobře rozumět myšlenkově rozumět struktuře mešní liturgie. Dále nás liturgie nejednou přímo spojuje se jménem, životním dílem a přímluvou světce, nad jehož hrobem a v jehož chrámě se oficiální bohoslužba koná.

V českém překladu starobylého názvu „Statio“ používá se v širším, volnějším významu slovo „bohoslužebné shromáždění“.

P. ThDr. František Cinek (1888-1966): Mše svatá v bohoslužebném řádu církevního roku I., Olomouc: Lidové knihkupectví, 1931, s. 75-77.

Reference   [ + ]

1 komentář u „Statio

  1. Pingback: Doba předpostní – neděle Devítník | Una Voce Česká republika

Komentáře nejsou povoleny.