Svatvečer svatodušní

Pokřtěni Duchem svatým

V noci ze soboty na neděli svatodušní byli v Římě pokřtěni ti, kteří nemohli přijmout svatý křest z nějakého důvodu po Velikonocích. Svatodušní svatvečer je napodobením nočního bdění z Bílé soboty na velikonoční neděli. Vyjadřuje myšlenku: My křesťané jsme pokřtěni Duchem svatým.

Přijali jsme Ducha svatého. Apoštol Pavel, jak vypravuje epištola, přichází do Efesu. Tam nalézá některé učedníky, kteří byli už pokřtěni. Táže se jich, zda, když jsou pokřtěni, přijali také Ducha svatého. Oni však nevědí nic o Duchu svatém: neslyšeli o něm vůbec nic. Tedy jste nepřijali křest Kristův, uzavírá Pavel, jinak byste měli Ducha svatého. Vskutku oni přijali křest Janův, totiž ten křest, který uděloval Jan Křtitel u Jordánu, nikoli křest ustanovený Kristem. „Dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše. A když Pavel vložil na ně ruce, sestoupil na ně Duch svatý (a dal jim se svou osobou ve viditelné podobě zároveň svých sedm zvláštních darů, charismat): i mluvili (různými) jazyky a prorokovali.“ Při této zprávě myslí posvátná liturgie na nás. My jsme přijali křest Kristův a svaté biřmování. Jsme tedy nositeli Ducha svatého, jsme naplněni Duchem svatým. Nám platí introit. „Až budu posvěcen mezi vámi, shromáždím vás ze všech zemí (ve společenství církve) a vyliji na vás čistou vodu (křest) … A dám vám nového Ducha (sv. biřmování, letnice).“ Není pochyby, je nám dán Duch svatý. Duch svatý v božské intimnosti spojen s Otcem a Synem, se stává „sladkým hostem“ naší duše, je nám nesmírně blízko! V nejtěsnějším živoucím spojení s naší duší! Kéž bychom znali dar Boží!

„Duch svatý bude zůstávat u vás a přebývat ve vás“ (evangelium). „Svět ho nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí a nezná.“ Ale v nás, kteří jsme přivtěleni ke Kristu, On přebývá, žije a působí. „Kdo mne, miluje, toho i můj Otec bude milovati, i já ho budu milovati“ (evangelium).  Jakou láskou? Láskou, která v životě Nejsvětější Trojice životně spojuje Otce se Synem a Syna s Otcem, A ta láska je Duch svatý. My křesťané se smíme chlubiti, že láska, kterou nás miluje Otec i Syn a kterou my milujeme Otce i Syna, je Bůh. „Bůh je láska“ (1. Jan 4,8). Duch svatý, Boží láska, je to, která zpečeťuje a dokonává věčné spojení Otce a Syna: týž Duch svatý, Boží láska sama v sobě, je to, která navzájem spojuje Krista a nás, Hlavu a údy, takže spolu žijí, jednají, modli se, trpí, milují a klanějí se Otci. Svým podivuhodným příchodem do nás a spojením s námi působí naše přivtělení ke Kristu a tím nás spojuje s pramenem milosti. Jsme přivtěleni ke Kristu poněvadž  Duch svatý, Boží láska, přebývá v nás. A Duch svatý, Boží láska, přebývá v nás, poněvadž jsme přivtěleni ke Kristu. Podivuhodná jednota. V Lásce! Jak opravdově jsme tedy sv. křtem a milostí organicky spojeni a sjednoceni s Kristem Pánem, tak opravdově žije v nás Duch svatý, podstatná láska Boží. Jaké to povýšení naší bytosti, že Duch svatý se do nás takřka vtěluje! Jaká to Boží láska, že Otce a Syn poslali Ducha svatého, ten polibek lásky, který je oba navzájem spojuje v nekonečné blaženosti: týž Duch svatý, zosobněná Láska Otcova a Synova, spojuje nás ubohé lidi se Synem a prostřednictvím Syna s Otcem!

Boží dar! My se bohužel pohybujeme vždy jenom na povrchu své duše! Do hlubin duše, tak, kde jsi Ty, Duchu svatý, do svatyně duše se neponořujeme. Dej nám, Bože, abychom Ti od nynějška věnovali pozornost. Dej, abychom z různorodého množství všedního dne sestupovali opět a opět na dno srdce, tam, kde přebývá a působí Duch svatý, bychom Jej slyšeli a žili s Ním!

Příliš se rozptylujeme a dáváme se příliš upoutat okamžikovými povinnostmi a úkoly. Nedopřejeme si ani chvilku mlčení a usebranosti, která by nás přivedla k Duchu svatému, přítomnému v nás. Brzdíme Ho, Zapomínáme na Něho! On zůstává v temné hlubině naší duše a marně čeká na náš pohled, na naše slovo!

Obraťme se více k svému srdci! Vnitřní život! Naslouchejme svému srdci, poslouchejme je. Naslouchejme tomu, co se v něm hýbá, co v něm mluví. Přebývání Ducha svatého! Jaké štěstí! A my na to nemyslíme!

Modlitba:
Prosíme, tě, všemohoucí Bíže, dej nám, kteří konáme slavnost seslání Ducha svatého, abychom hoříce nebeskými touhami, žíznili po prameni života. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.

 

P. Benedikt Baur O.S.B. (přeložil Dr. Antonín Čala OP)