Podle staré praxe, která se udržela až do středověku, bylo zvykem v římské křesťanské obci slavit častěji společnou bohoslužbu v některém význačném chrámu. Věřící s klérem se shromáždili nejprve v nějaké menší svatyni, jež se nazývala collecta (místo shromáždění). Tam byla zahájena pobožnost zpěvem žalmů a modlitbou celebrantovou. Nato se vyšlo průvodem, v jehož čele nesen kříž, do chrámu, jenž určen za bohoslužebné místo společné mešní bohoslužby. Cestou zpívány žalmy a litanie ke všem svatým. Když se přišlo do určeného chrámu, měl obyčejně papež kázání (homilii na evangelium) a pak celebrována mše svatá. Tato společná schůzka a společná pobožnost v některém chrámě byla zvána statio. Název byl vzat ze staré vojenské římské terminologie. V slovním smyslu značil stání nebo zastavení, neboť v určeném chrámě průvod stanul a zastavil se k společné pobožnosti. Než už podle svědectví Tertuliánova používáno tohoto názvu i ve vlastním smyslu vojenského názvosloví: státi na stráži. Měla tudíž společná pobožnost ve vykázaném chrámu podobnost se službou strážných vojenských hlídek. Celý příspěvek →