Archiv pro štítek: homilie

Třetí neděle adventní

I. Mešní liturgie 3. neděle adventní

1. Adventní myšlenka a adventní nálada značně pokročila. Už nezaznívá: „Pane, přijď'“, nýbrž „Pán je blízko!“ Nesmírné napětí se zmocnilo liturgie. A vyúsťuje ve vděčné, dětinné radosti. Je to, jako by už zněly vánoční zvony. Mešní liturgie je proniknuta vykupitelským žalmem (Žl 84). Růžová barva mešních rouch vybízí k radosti.

2. „Pán je blízko!“ To je vedoucí motiv dnešní mešní Oběti i kvatembrových mší, které připadají na tento týden. Jasně a zřetelně vyzvedá vstupní píseň hlavní myšlenku: „Stále se křesťansky radujte! Opakuji:radujte se! Vaše laskavost ať je známa všem lidem. Pán je blízko! Nedělejte si už žádné starosti. Ale vždycky, když se modlíte, děkujte Bohu a přenášejte mu své potřeby. – Pane, tys požehnal své zemi, tys odvrátil zajetí od Jakuba“ (národa izraelského, který strádal v babylonském zajetí; lidstva i jednotlivé duše), – (Introit). – Pán je blízko! Týž, který se jednou narodil v Betlémě jako Vykupitel, a kterého očekáváme při jeho druhém příchodu na konci světa jako „Vykupitele“, ten promění naše těšlo, aby bylo podobné jeho tělu oslavenému“ (Fil 3,21). „Maran atha – přijď, Pane!“ (1 Kor 16,22), snažně prosili křesťané prvních dob. Toto toužebné volání vkládáme dnes do svého Kyrie, eleison – a do mešní modlitby: „Prosíme tě , Pane, popřej sluchu našim prosbám a molistí svého navštívení prozař temnoty naší duše“ – navštívení, které očekáváme. Epištola nám dává znovu ujištění: „Pán je blízko!“ Zároveň nás poučuje, jak máme jednat v blízkosti Vykupitelově. Především svatá, srdečná dobrota a láska k bližnímu, ke všem a ke každému, pak odklon srdce od mučivých pozemských starostí, a úplné obrácení duše k Bohu v modlitbě a díkučinění; konečně duše a mysl, zjasněná svatým mírem Božím, založeným na vnitřní svobodě a duševní harmonii. Skvělý adventní program!

Ještě jednou nás to pudí k pohnutému volání: „Prosíme tě, Pane, projev svou moc a přijď!“ (graduale).  A hle, On přichází, už je docela blízko. Už je ohlášen svým předchůdcem, Křtitelem. Tak hlasitě zaznívá Janův hlas u Jordánu, že jej lze slyšet až do Jeruzaléma. Lid je jde k Janovi v takovém množství, že i úřady musejí zaujmout  stanovisko k té věci. Jan se musí prokázat vůči nim a činí to mistrně. Nyní to musí být všem jasné: „Pán je blízko!“ (Evangelium).

3. Je blízko, ano, „stojí mezi vámi“, nyní v této hodině, v Oběti mše svaté. V tomto okamžiku zvěčňuje a uskutečňuje svůj první příchod. Očekáváme a máme jej, Vykupitele z otroctví, osvoboditele od hříchu (obětování). „Stále se křesťansky radujte! Opakuji: Radujte se (Gaudete)! Pán je blízko!“ Už pobývá mezi námi v symbolu oltáře, na který při obětování klademe své starosti, modlitby a díkučinění i starosti, modlitby a díkučinění celé Církve. Mešká mezi námi ve svém předchůdcim který o něm vyznává, že tomu, který přijde, není hoden rozvázat řemínek u opánků. Konečně se nám zjevuje osobně ve svatém proměňování. „Radujte se v Pánu“ v Kristu. Zde je třeba, abychom odloučili své myšlenky a sklony od pozemských věcí a dali „Pánu“ svůj  celý zájem, celou lásku a celou sílu. – „Nedělejte si už žádné starosti“, přemrštěné starosti o pomíjející věci a složte všechny na srdce Pánu, který stojí před námi jako náš obětní dar a náš Vykupitel. „Co si přejete a co potřebujete, to přednášejte v modlitbě, vzdávajíce díky“ (tj. skrze to, že budete slavit Eucharistii) skrze Krista, obětní dar i Prostředníka, před Bohem Otcem. „Skrze něho, s Ním a v Něm patří tobě, všemohoucímu Bohu Otci, v jednotě Ducha svatého, všecka čest a sláva“, všechna spása a každá milost.

Pán je blízko. Ve svatém přijímání přichází do naší vlastní duše. Jsme hodni rozvázat řemínky u jeho opánků? „Řekněte malomyslným: Vzmužte se a nebojte se! Hle, náš Bůh přijde a zachrání nás.“ Naše úpěnlivé volání: „Pane, projev svou moc a přijď, abys nás zachránil!“ – je vyslyšeno, naše prosba je vyplněna. Jsme vykoupeni! Jeho příchod před 2000 let v Betlémě se podobně opakuje v nás ve svatém přijímání, naše duše se stala Betlémem; jeho druhý příchod nám otevře přijímání, naše duše se stala Betlémem; jeho druhý příchod nám otevře vstup k blaživému přijímání nebes, a je uveden, začat a zahájen v příchodu, který jsme dnes prožili v Oběti a obětní Hostině, při mši svaté.

Maran atha – přijď Pane!

II. Zamyšlení – Stále se křesťansky radujte!

 

1. Bohoslužby konáme ve sv. Petru v Římě, v domě Petrově, ve společenství církve založené na Petrovi. Kde je Petr, tam je Kristus, Vykupitel. „Pán je blízko“! Nejsme ztraceni. Nemusíme se nic obávat, přestože jsme slabí, nehodní a hříšní. Máme Vykupitele, jsme vykoupeni. „Pán je blízko,“ stále působí, aby dokonal naše vykoupení a posvěcení.

2. „Radujte se v Pánu!“ – křesťansky! základní tón pravého, zdravého, křesťanského, duchovního života je radost v Pánu. Když jsme při křtu svatém byli posvěceni na údy Kristovy, když jsme se stali dětmi Božími a byli jsme odevzdáni matce Církvi, byla nad námi pronesena slova: „Aby Ti – Bohu – radostně sloužil ve Tvé Církvi.“ To je více než pouhé dovolení radovat se. To je příkaz! „Pán je (nám křesťanům) blízko!“ A proto křesťan, pokřtěný, přijatý a včleněný do těla Kristova je správným držitelem pravé radosti, radosti v Pánu, našem Vykupiteli. Jak bychom se v něm neradovali? – „Zda-li nám Bůh s Ním nedal všecko?“ (Řím 8, 32) Když jsme byli k Němu přivtěleni svatým křtem a milosti posvěcující a stali se tak ratolestí na vinném Kmeni, máme v Něm odpuštění hříchů, v Něm máme ono štěstí, že jsme Božími dětmi. V Něm je Bůh naším milujícím, starostlivým Otcem, který nad námi bdí, bere nás za ruku a vede nás moudře a láskyplně. V Něm máme štěstí svaté víry, neomylné pravdy, štěstí svatostánku, svatého přijímání; štěstí bezpečné naděje ve věčný, blažený život na Srdci otcovském. Přes naši slabost a hříšnost! Nemáme se radovat v Pánu, našem Vykupiteli? „Stále se křesťansky radujte!“

Radujte se stále! I v nouzi a tísni, v starostech a strastech, v obtižích a trampotách života, v nynějších zkouškách a bojích a v utrpeních. „Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobru“ (Řím 8, 28). Práce a námahy: jimi si vykupujípomoci svaté lásky vzrůst v milosti a věčné slávě. Utrpení: to jsou utrpení s Kristem, který chce ve svých údech dál trpět a své utrpením učinit plodným. Boje: Kristus bojuje s námi, v nás, aby skrze nás potřel satanaa aby nám mohl jednou podat plamu vítězství. I naše slabosti, nedokonalosti a naše duchovní ubohost: jimi se učíme sami sebe znátm učíme se být pokorní, učíme se méně důvěřovat sobě, učíme se více se utíkat k modlitbě, k Pánu a držet se Ho s důvěrou. „Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá ke spáse.“  „Pán je blízko.“ To znamená, že nemáme brát utrpení a obtíže nynějšího života samy o sobě, osamoceně, ale vidět jejich pravé pozadí a jejich rámec; velký život Boží, k němuž jsme byli přijati, a naše přivtělení ke Kristu. „Pán je blízko“. Prožíváme život Kristův jako vykoupení, jako děti Boží. Naše přivtělení ke Kristu, naše spojení s Kristem a prožívání všeho s Kristem, to je ten správný rámec, v kterém musíme vidět svůj život s jeho bolestmi a strastmi. Proto náš život, život údu, život ratolesti, není nic jiného než neustálá „radost v Pánu“ … (Fil 4,4), než radostné „chlubení se v Pánu“ (1 Kor 1, 31), i v utrpeních a strastech pozemského života.

3. Pán je blízko! Jsme vykoupeni v Kristu, jsme k němu životně přivtěleni, stali jsme se jeho údy. Být údem Kristovým, vědět, že jsme v Kristu, že jsme vykoupeni, nosit v sobě Kristův život a jeho sílu, vědět, že jsme děti Boží, a vést smutný, skleslý, neradostný život, to je neslučitelné. To je vlatně bezpráví vůči Bohu a Kristu, Vykupiteli. – Pán je blízko! – Kéž bychom to hlouběji pochopili a podle toho živě věřili!

„Ať tobě radostně slouží ve tvé Církvi.“ Ano, náš křesťanský život je umírání, umrtvování, oběť, odříkání. Ale je to také, a to podstatně, zisk pro život a je to radost, svatá radost v Pánu. Dvě tváře, ale jedna věc, jedna podstata!

Modlitba:

Prosíme tě, Pane, popřej sluchu naším prosbám a milostí svého navštívení prozař temnoty naší duše. Amen.

P. Benedikt Baur O.S.B.

Přeložil dr. Antonín Čala OP. Podle textu z r. 1969 do nové češtiny převedla redakce. Závěrečná modlitba Žalmu podle Českého ekumenického překladu Bible. Imprimatur: Friburgi Brisgoviae, die 13 Junii 1938 – Rösch, vicarius generalis, české církevní schválení pro Arcidiecézi olomouckou z 5. prosince 1968 č. 4963.

Světec z tichých lesů

O svátku sv. Prokopa zalétá naše mysl k památnému sázavskému klášteru, kde slovanská liturgie a duchovní synové sv. Metoděje měli u nás poslední útočiště, v učeném a svatém opatu pak dobrotivého otce a zářivý vzor.

Jako dílo soluňských bratří, tak i životní práce sv. Prokopa podlehla na čas zkáze. Náš křesťanský katolický lid se však k velikým postavám z počátku křesťanství u nás opět vrací, jejich památku oživuje a v jejich obrodné práci pokračuje.

Je tedy naší katolickou povinností a ctí, abychom znali život, dílo a časový význam zakladatele sázavského monastýru.

Celý příspěvek

VI. neděle po Svatém Duchu: Soucit Ježíšův

Je mi líto zástupu (Mk 8,2)

Ježíš nasytil ze soucitu veliký zástup. Tento soucit Spasitelův neuhasl ani dodnes nad ubohým lidem, protože je to rys ušlechtilého srdce Ježíšova, jemu vlastní. „Líto mi zástupů“, zvolal by za našich dnů Spasitel, vidící všechna nebezpečí, která hrozí jeho katolickému lidu. Celý příspěvek