O svátku sv. Prokopa zalétá naše mysl k památnému sázavskému klášteru, kde slovanská liturgie a duchovní synové sv. Metoděje měli u nás poslední útočiště, v učeném a svatém opatu pak dobrotivého otce a zářivý vzor.
Jako dílo soluňských bratří, tak i životní práce sv. Prokopa podlehla na čas zkáze. Náš křesťanský katolický lid se však k velikým postavám z počátku křesťanství u nás opět vrací, jejich památku oživuje a v jejich obrodné práci pokračuje.
Je tedy naší katolickou povinností a ctí, abychom znali život, dílo a časový význam zakladatele sázavského monastýru.