Třetí neděle adventní

I. Mešní liturgie 3. neděle adventní

1. Adventní myšlenka a adventní nálada značně pokročila. Už nezaznívá: „Pane, přijď'“, nýbrž „Pán je blízko!“ Nesmírné napětí se zmocnilo liturgie. A vyúsťuje ve vděčné, dětinné radosti. Je to, jako by už zněly vánoční zvony. Mešní liturgie je proniknuta vykupitelským žalmem (Žl 84). Růžová barva mešních rouch vybízí k radosti.

2. „Pán je blízko!“ To je vedoucí motiv dnešní mešní Oběti i kvatembrových mší, které připadají na tento týden. Jasně a zřetelně vyzvedá vstupní píseň hlavní myšlenku: „Stále se křesťansky radujte! Opakuji:radujte se! Vaše laskavost ať je známa všem lidem. Pán je blízko! Nedělejte si už žádné starosti. Ale vždycky, když se modlíte, děkujte Bohu a přenášejte mu své potřeby. – Pane, tys požehnal své zemi, tys odvrátil zajetí od Jakuba“ (národa izraelského, který strádal v babylonském zajetí; lidstva i jednotlivé duše), – (Introit). – Pán je blízko! Týž, který se jednou narodil v Betlémě jako Vykupitel, a kterého očekáváme při jeho druhém příchodu na konci světa jako „Vykupitele“, ten promění naše těšlo, aby bylo podobné jeho tělu oslavenému“ (Fil 3,21). „Maran atha – přijď, Pane!“ (1 Kor 16,22), snažně prosili křesťané prvních dob. Toto toužebné volání vkládáme dnes do svého Kyrie, eleison – a do mešní modlitby: „Prosíme tě , Pane, popřej sluchu našim prosbám a molistí svého navštívení prozař temnoty naší duše“ – navštívení, které očekáváme. Epištola nám dává znovu ujištění: „Pán je blízko!“ Zároveň nás poučuje, jak máme jednat v blízkosti Vykupitelově. Především svatá, srdečná dobrota a láska k bližnímu, ke všem a ke každému, pak odklon srdce od mučivých pozemských starostí, a úplné obrácení duše k Bohu v modlitbě a díkučinění; konečně duše a mysl, zjasněná svatým mírem Božím, založeným na vnitřní svobodě a duševní harmonii. Skvělý adventní program!

Ještě jednou nás to pudí k pohnutému volání: „Prosíme tě, Pane, projev svou moc a přijď!“ (graduale).  A hle, On přichází, už je docela blízko. Už je ohlášen svým předchůdcem, Křtitelem. Tak hlasitě zaznívá Janův hlas u Jordánu, že jej lze slyšet až do Jeruzaléma. Lid je jde k Janovi v takovém množství, že i úřady musejí zaujmout  stanovisko k té věci. Jan se musí prokázat vůči nim a činí to mistrně. Nyní to musí být všem jasné: „Pán je blízko!“ (Evangelium).

3. Je blízko, ano, „stojí mezi vámi“, nyní v této hodině, v Oběti mše svaté. V tomto okamžiku zvěčňuje a uskutečňuje svůj první příchod. Očekáváme a máme jej, Vykupitele z otroctví, osvoboditele od hříchu (obětování). „Stále se křesťansky radujte! Opakuji: Radujte se (Gaudete)! Pán je blízko!“ Už pobývá mezi námi v symbolu oltáře, na který při obětování klademe své starosti, modlitby a díkučinění i starosti, modlitby a díkučinění celé Církve. Mešká mezi námi ve svém předchůdcim který o něm vyznává, že tomu, který přijde, není hoden rozvázat řemínek u opánků. Konečně se nám zjevuje osobně ve svatém proměňování. „Radujte se v Pánu“ v Kristu. Zde je třeba, abychom odloučili své myšlenky a sklony od pozemských věcí a dali „Pánu“ svůj  celý zájem, celou lásku a celou sílu. – „Nedělejte si už žádné starosti“, přemrštěné starosti o pomíjející věci a složte všechny na srdce Pánu, který stojí před námi jako náš obětní dar a náš Vykupitel. „Co si přejete a co potřebujete, to přednášejte v modlitbě, vzdávajíce díky“ (tj. skrze to, že budete slavit Eucharistii) skrze Krista, obětní dar i Prostředníka, před Bohem Otcem. „Skrze něho, s Ním a v Něm patří tobě, všemohoucímu Bohu Otci, v jednotě Ducha svatého, všecka čest a sláva“, všechna spása a každá milost.

Pán je blízko. Ve svatém přijímání přichází do naší vlastní duše. Jsme hodni rozvázat řemínky u jeho opánků? „Řekněte malomyslným: Vzmužte se a nebojte se! Hle, náš Bůh přijde a zachrání nás.“ Naše úpěnlivé volání: „Pane, projev svou moc a přijď, abys nás zachránil!“ – je vyslyšeno, naše prosba je vyplněna. Jsme vykoupeni! Jeho příchod před 2000 let v Betlémě se podobně opakuje v nás ve svatém přijímání, naše duše se stala Betlémem; jeho druhý příchod nám otevře přijímání, naše duše se stala Betlémem; jeho druhý příchod nám otevře vstup k blaživému přijímání nebes, a je uveden, začat a zahájen v příchodu, který jsme dnes prožili v Oběti a obětní Hostině, při mši svaté.

Maran atha – přijď Pane!

II. Zamyšlení – Stále se křesťansky radujte!

 

1. Bohoslužby konáme ve sv. Petru v Římě, v domě Petrově, ve společenství církve založené na Petrovi. Kde je Petr, tam je Kristus, Vykupitel. „Pán je blízko“! Nejsme ztraceni. Nemusíme se nic obávat, přestože jsme slabí, nehodní a hříšní. Máme Vykupitele, jsme vykoupeni. „Pán je blízko,“ stále působí, aby dokonal naše vykoupení a posvěcení.

2. „Radujte se v Pánu!“ – křesťansky! základní tón pravého, zdravého, křesťanského, duchovního života je radost v Pánu. Když jsme při křtu svatém byli posvěceni na údy Kristovy, když jsme se stali dětmi Božími a byli jsme odevzdáni matce Církvi, byla nad námi pronesena slova: „Aby Ti – Bohu – radostně sloužil ve Tvé Církvi.“ To je více než pouhé dovolení radovat se. To je příkaz! „Pán je (nám křesťanům) blízko!“ A proto křesťan, pokřtěný, přijatý a včleněný do těla Kristova je správným držitelem pravé radosti, radosti v Pánu, našem Vykupiteli. Jak bychom se v něm neradovali? – „Zda-li nám Bůh s Ním nedal všecko?“ (Řím 8, 32) Když jsme byli k Němu přivtěleni svatým křtem a milosti posvěcující a stali se tak ratolestí na vinném Kmeni, máme v Něm odpuštění hříchů, v Něm máme ono štěstí, že jsme Božími dětmi. V Něm je Bůh naším milujícím, starostlivým Otcem, který nad námi bdí, bere nás za ruku a vede nás moudře a láskyplně. V Něm máme štěstí svaté víry, neomylné pravdy, štěstí svatostánku, svatého přijímání; štěstí bezpečné naděje ve věčný, blažený život na Srdci otcovském. Přes naši slabost a hříšnost! Nemáme se radovat v Pánu, našem Vykupiteli? „Stále se křesťansky radujte!“

Radujte se stále! I v nouzi a tísni, v starostech a strastech, v obtižích a trampotách života, v nynějších zkouškách a bojích a v utrpeních. „Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobru“ (Řím 8, 28). Práce a námahy: jimi si vykupujípomoci svaté lásky vzrůst v milosti a věčné slávě. Utrpení: to jsou utrpení s Kristem, který chce ve svých údech dál trpět a své utrpením učinit plodným. Boje: Kristus bojuje s námi, v nás, aby skrze nás potřel satanaa aby nám mohl jednou podat plamu vítězství. I naše slabosti, nedokonalosti a naše duchovní ubohost: jimi se učíme sami sebe znátm učíme se být pokorní, učíme se méně důvěřovat sobě, učíme se více se utíkat k modlitbě, k Pánu a držet se Ho s důvěrou. „Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá ke spáse.“  „Pán je blízko.“ To znamená, že nemáme brát utrpení a obtíže nynějšího života samy o sobě, osamoceně, ale vidět jejich pravé pozadí a jejich rámec; velký život Boží, k němuž jsme byli přijati, a naše přivtělení ke Kristu. „Pán je blízko“. Prožíváme život Kristův jako vykoupení, jako děti Boží. Naše přivtělení ke Kristu, naše spojení s Kristem a prožívání všeho s Kristem, to je ten správný rámec, v kterém musíme vidět svůj život s jeho bolestmi a strastmi. Proto náš život, život údu, život ratolesti, není nic jiného než neustálá „radost v Pánu“ … (Fil 4,4), než radostné „chlubení se v Pánu“ (1 Kor 1, 31), i v utrpeních a strastech pozemského života.

3. Pán je blízko! Jsme vykoupeni v Kristu, jsme k němu životně přivtěleni, stali jsme se jeho údy. Být údem Kristovým, vědět, že jsme v Kristu, že jsme vykoupeni, nosit v sobě Kristův život a jeho sílu, vědět, že jsme děti Boží, a vést smutný, skleslý, neradostný život, to je neslučitelné. To je vlatně bezpráví vůči Bohu a Kristu, Vykupiteli. – Pán je blízko! – Kéž bychom to hlouběji pochopili a podle toho živě věřili!

„Ať tobě radostně slouží ve tvé Církvi.“ Ano, náš křesťanský život je umírání, umrtvování, oběť, odříkání. Ale je to také, a to podstatně, zisk pro život a je to radost, svatá radost v Pánu. Dvě tváře, ale jedna věc, jedna podstata!

Modlitba:

Prosíme tě, Pane, popřej sluchu naším prosbám a milostí svého navštívení prozař temnoty naší duše. Amen.

P. Benedikt Baur O.S.B.

Přeložil dr. Antonín Čala OP. Podle textu z r. 1969 do nové češtiny převedla redakce. Závěrečná modlitba Žalmu podle Českého ekumenického překladu Bible. Imprimatur: Friburgi Brisgoviae, die 13 Junii 1938 – Rösch, vicarius generalis, české církevní schválení pro Arcidiecézi olomouckou z 5. prosince 1968 č. 4963.