Třetí neděle postní

11016983_10202601861086420_4595718105294197785_n

1. Dnešní slavnost má na zřeteli především katechumeny, tj. ty, kteří kdysi (jako dospělí) měli o Velikonocích přijmout svatý křest. My, kteří jsme už pokřtěni, se k nim připojíme a budeme s nimi znovu prožívat velkou událost svatého křtu, na němž spočívá náš křesťanský život. Ubíráme se do chrámu velkého mučedníka Vavřince, pod jehož ochranu byli katechumeni postaveni o neděli Devítníku. Dnes se u nich koná první úkon křestní slavnosti , někdejší vymítání ďábla. Plni touhy po vysvobození z ruky satanovy a plni touhy postavit se na stranu Kristovu, být křesťany, modlí se křtěnci a modlíme se im y už pokřtění: „Mé oči jsou stále upřeny na Pána (na Krista), neboť On vyprostí z osidla (dáblova) mé nohy.“ Toužebně prosíme s křtěnci: „Shlédni na mne a slituj se nade mnou“ (introit), a připojujeme své úpěnlivé Kyrie eleison. V církevní modlitbě prosíme: „Shlédni na prosby pokorných a vztáhni pravici své velebnosti k naší obraně.“

2. Co chtějí křtěnci? Oč usilují? Jaké je povolání a jaký úkol už pokřtěných? Odpověď na to dává epištola: „Následuj Boha jako jeho milé dítky … Smilstvo a vbůec nečistota nebo lakota nebuď mezi vámi ani jmenována … Kdysi jste byli tmou, nyní však jste světlem v Pánu. Jako účastníci světla žijte!“ To je smysl  svatého křtu, který přijímáme. Zda není naléhavě nutné, abychom se dnes na základě epištoly vážně zamysleli nad svým darem i úkolem a abychom v sobě nechali znovu ožít křestní smýšlení, žít, jak to od nás vyžaduje svatý křest? A proto prosíme: „Povstaň, Pane, aby (v nás) nepřevládl (starý) člověk … K tobě pozdvihuji své oči … Smiluj se nad námi, Pane, smiluj se nad námi“ (graduale, tractus). Dej nám světlo a sílu! Ten posedlý zlým duchem v evangeliu jsou křtěnci, jsme my sami. Kristus „silnější“, vypuzuje satana, „siláka“ z našeho srdce a odnímá mu veškerou zbroj, takže on už nemá moc nad pokřtěnými. Do duše vešlo „království Boží“, království milosti a nadpřirozené spásy. Ale tím není ještě všechno vykonáno.  K působení milosti Kristovy u pokřtěného musí přistoupit věrné spolupůsobení pokřtěného. Proto to vážné napomenutí křtencům i nám, pokřtěným. „Kdo není se mnou je proti mně.“ Vůči Kristu není žádná neutralita, žádná polovičatost, žádná rozdvojenost, nýbrž jen rozhodné: BUĎ A NEBO. To je úkol, který ukládá svatý křest křtenci i pokřtěnému: Být nerozdělen s Kristem: ve víře v jeho slovo, v následování jeho příkladu, v poslušnosti jeho přikázání. Kde není člověk s Kristem, tam je proti němu a vypuzuje ho ze svého srdce. Satan se vrací do toho člověka, vezme s sebou sedm jiných duchů; ti vejdou a přebývají tam; i stávají se poslední věci toho člověka horšími, než byly první.“ Vděčně souhlasíme v Credu se svým křtem a se svými křestními povinnostmi, s ustanoveními Páně, jež jsou sladší než med (offertorium).

3. Konáme obětování a stavíme se nerozděleně na stranu Kristovu. „Kdo není se mnou je proti mně.“ Jako kapka vody s vínem v kalichu splyne v jedno, tak se chceme stát s Kristem jednou žertvou ve svaté oběti, chceme s ním být ukřižování hříchu, světu a světskému duchu, s ním být obětováni, Bohu zasvěceni v myšlenkách, tužbách, jednání a konání (svaté proměňování), jako čistý, svatý a neposkvrněný obětní dar. Naše spoluobětování je zpečetěno svatým přijímáním. „Silnější“ přichází do našeho srdce a svou silou drží siláka v šachu. „On vztahuje pravici své velebnosti k naší ochraně“ (orace). „Blahoslavení, kteří přebývají ve tvém domě“ (communio), svatým křtem, svatou obětí a obětní hostinou spojeni s Kristem a naplněni Kristem! Znovu oživeni jeho duchem, skládám dnes s celým žárem srdce svůj křestní slib: Budeme pracovat, trpět a modlit se s Kristem a pro Krista. „Mé oči jsou stále upřeny na Pána. On vyprostí z osidla mé nohy“ (introit). Bojem postní doby v tomto životě k světlu oslavení na věčnosti!

P. Benedikt Baur O.S.B.

Přeložil dr. Antonín Čala OP. Podle textu z r. 1969 do nové češtiny převedla redakce. Imprimatur: Friburgi Brisgoviae, die 13 Junii 1938 – Rösch, vicarius generalis, české církevní schválení pro Arcidiecézi olomouckou z 5. prosince 1968 č. 4963.