VI. neděle po Svatém Duchu: Soucit Ježíšův

Je mi líto zástupu (Mk 8,2)

Ježíš nasytil ze soucitu veliký zástup. Tento soucit Spasitelův neuhasl ani dodnes nad ubohým lidem, protože je to rys ušlechtilého srdce Ježíšova, jemu vlastní. „Líto mi zástupů“, zvolal by za našich dnů Spasitel, vidící všechna nebezpečí, která hrozí jeho katolickému lidu.

Dříve než se rozešli potomci Noemovi do širého světa, neboť spolu nemohli již déle spolu bydlit stísněni místem, pravili: „Pojďte, vystavme sobě město a věž, jejíž vrch by dosahoval k nebi“ (Gen. 11,4). Ale Hospodin zkazil jejich zpupné dílo a zmátl jejich jazyk a rozptýlil je po všech krajinách. Město pak i věž sluly od té doby ‚Babel‘ tj. zmatení.“ I za našich dnů stavějí lidé „osvíceného věku“ věž, která by se mohl zváti Babel, tedy věž tzv. osvěty a pokroku. Usilovněji a usilovněji pracuje se na tomto díle, noví a noví stavitelé a dělníci se mají hlásit k zpupnému dílu, které má být divem světa. A čím větší výše dosahuje ona stavba, tím patrnější je zmatení , čím většího rozsahu nabývá pokrok a osvěta, tím znatelnější je rozvrat víry a mravů lidstva. V slovu i písmu, působením různých spolků, hlavně však knihami a časopisy, mezi lid rozšiřovanými v tisících exemplářích, má tato „osvěta a pokrok“ všude pronikat a růst. A právě zde by si povzdechl náš Božský učitel ze srdce: „Líto mi zástupu.“ Vždyť nejedná se o zdravý pokrok, kterým ldiský duch své vědomosti rozvijí a uplatňuje, aby staré zlepšil, nové vynalezl a lidstvu prospěl, nejedná se o osvětu, kteoru člověk své vědění rozmnožuje, svůj talent a vědomosti buduje a i neučeným nabízí příležitosti ke vzdělání, máme spíše co činit s pokrokem falešným, který náboženství , tedy to nejsvětější v člověku pustoší, s osvětou klamnou, která se odvažuje  i Božskou pravdu podvrátit, když jmenuje zastaralou hlasatelkou bludů  Církev, které Ježíš slíbil svou pomoc a přispění až do skonání světa. Tohoto druhu pokroku a osvěta jsou příčinou  nejprve pochybování o víře, pak lhostejnosti a konečně vedou k naprosté nevěře, k úplnému odpadu od víry. A to právě zamýšlejí oni stavitelé věže pokroku a osvěty (Zednáři. Encyklika Lva XIII. proti nim).

A protože se tak děje nepozorovaně a protože mnozí katolíci nedopřávají sluchu varování a nechtějí poznat hrozící nebezpečí, oddávají se četbě víře nepřátelských knih a spisů, proto dere se ze srdce soucitného přítele lidu, Ježíše Krista, bolestný povzdech: „Líto mi zástupu.“

Křesťanští moji posluchači! Jedná se přece o to nejdrahocennější  dědictví našich otců, o naši svatou víru. Nedávejte se sami zavádět klamným pokrokem a falešnou osvětou a věřte té, kterou  vám dal za starostlivou matku Ježíš Kristus, věřte neomylné učitelce, církvi, která dětem svým láme chléb pravý, nebeský a nepomíjející! Amen.

Silvestr Hrnčíř
jazykově upraveno